JUDr. Vladimíra Knoblochová
Právní úprava splynutí jako jeden z právních důvodů zániku závazku je obsažena v § 1993 a 1994 OZ. Tato právní úprava se od úpravy ve starém občanském zákoníku v zásadě neliší, pouze je doplněna o zvláštní ustanovení o důsledcích splynutí v případě solidárních závazků.
V případě, že právo a tomu odpovídající povinnost "splyne" z jakéhokoliv důvodu v jedné osobě, pak zásadně takové právo i povinnost zanikají. Ke splynutí dochází v praxi jednak v případech tzv. univerzální sukcese a jednak i v případech sukcese singulární. Nejčastějším případem splynutí je u fyzických osob dědění, u právnických osob pak zejména fúze či jiný typ přeměny, u které dochází ke sloučení či splynutí.
Pan Novák uzavřel se svým synem smlouvu o zápůjčce, na základě které zapůjčil svému synovi finanční prostředky ve výši 100 000 Kč. Pan Novák zemřel a dědicem pohledávky se stal jeho syn. V tomto okamžiku by syn pana Nováka dlužil sám sobě, proto závazek zaniká.
Stejným způsobem zaniká závazek v případě, že je dlužníkem společnost Alfa vůči společnosti Beta a tyto dvě společnosti se vzájemně sloučí v rámci procesu fúze (tj. závazek v takovém případě zaniká právní mocí zápisu přeměny do obchodního rejstříku).
K zániku závazku může dojít i v případě postoupení pohledávky na dlužníka. V této souvislosti byl ale v právní teorii vysloven názor, že dlužníkovi nemůže být postoupen jeho vlastní dluh, a proto by neměl být tento případ posuzován jako splynutí, ale jako dohoda o vzdání se práva.
K zániku závazku také dochází, stane-li se např. nájemce vlastníkem bytu, který si pronajímá. V takovém případě zaniká nájemní vztah splynutím.
Závazek vždy zaniká s účinky ex nunc (tj. od okamžiku splynutí, nikoliv zpětně). Pokud závazek zanikl, tak již se znovu neobnoví (např. tím, že by nájemce byt, který si původně pronajímal a nabyl do svého vlastnictví, následně prodal).
Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1464/2005 ze dne 19. října 2005
Stala-li se osoba, jíž svědčilo právo osobního užívání bytu ve smyslu ustanovení § 152 a násl. ObčZ ve znění před novelou provedenou zákonem č. 509/1991 Sb. vlastníkem, resp. spoluvlastníkem nemovitosti, v níž se byt nacházel, mělo to za následek zánik jejího práva osobního užívání bytu, neboť je pojmově vyloučeno, aby vlastník užíval byt v domě ve svém vlastnictví z jiného právního důvodu než z titulu vlastnického práva k domu, v němž se byt nachází; je tedy pojmově vyloučeno, aby byl současně zavázaným i oprávněným z užívacího vztahu. To platí i v případech spoluvlastnického vztahu k domu, neboť žádný ze spoluvlastníků nemůže být v užívacím vztahu k ostatním spoluvlastníkům; i v takovém případě může spoluvlastník užívat byt pouze z titulu svého (spolu)vlastnického práva k domu (srov. 26 Cdo 1258/98).
Závazek, resp. právo a tomu odpovídající povinnost, zaniká v okamžiku, kdy dojde ke splynutí, bez ohledu na to, zda je závazek splatný či nikoliv. Jakmile dojde k zániku závazku, nemůže se závazek již znovu obnovit (např. nemůže dojít zpětně k postoupení pohledávky na jinou osobu odlišnou od dlužníka).
Zákon výslovně stanoví, že pokud splyne právo věřitele s povinností toho, kdo závazek zajišťuje, nezaniká tím hlavní dluh. Pokud se tedy např. stane zástavní věřitel vlastníkem zástavy,…
