Spory o pravost či výši vykonatelné pohledávky popřené insolvenčním správcem či dlužníkem

5.4.3

Spory o pravost či výši vykonatelné pohledávky popřené insolvenčním správcem či dlužníkem

JUDr. Jolana Maršíková

Věřitel je podle § 174 odst. 4 IZ povinen v přihlášce uvést, zda jde o vykonatelnou pohledávku a vykonatelnost pohledávky prokázat veřejnou listinou. Tituly zakládající vykonatelnost pohledávky jsou uvedeny v části Přihláška pohledávky, způsob a forma podání, náležitosti ad C). Při následném přezkoumání se ovšem za vykonatelnou považuje jen ta pohledávka, ohledně níž věřitel prokáže, že se stala vykonatelnou nejpozději ke dni rozhodnutí o úpadku (§ 192 odst. 2 věta prvá IZ ve znění účinném od 1. 1. 2014). V seznamu přihlášených pohledávek - v příslušném přezkumném listu – insolvenční uvede údaj o tom, zda a v jaké výši je pohledávka vykonatelná. K tomu viz část Odstranění vad přihlášek, sestavení seznamu přihlášek pasáž "C) SEZNAM PŘIHLÁŠENÝCH POHLEDÁVEK". Tam je také pod heslem "Přezkoumání pohledávky jako ne/vykonatelné" vyloženo, že v případě pochybnosti o tom, zda se pohledávka přihlášená jako vykonatelná pro účely jejího přezkoumání považuje za vykonatelnou, rozhodne insolvenční soud o tom, zda se pohledávka bude přezkoumávat jako vykonatelná či nevykonatelná, což v případě jejího popření co do pravosti nebo výše insolvenčním správcem, popř. i dlužníkem, jestliže jeho popření je nebo se stane právně účinným, má zásadní význam z hlediska způsobilých popěrných důvodů a z hlediska určení osoby, která je legitimována k podání žaloby z popření pohledávky.

To, zda pohledávka byla přezkoumána jako vykonatelná či nevykonatelná, ale není významné v případě popření pohledávky jen co do jejího pořadí – tehdy (bez ohledu na to, zda je pohledávka vykonatelná či nikoli, neboť tato "vlastnost" pohledávky je z hlediska jejího pořadí bezvýznamná) podává věřitel popřené pohledávky odporovou žalobu dle § 198 odst. 1 IZ(část Spory o pravost, výši či pořadí nevykonatelné pohledávky popřené insolvenčním správcem či dlužníkem).

K tomu viz závěry usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 ICdo 11/2012 (KSPH 41 INS 10743/2010, 41 ICm 1122/2011) ze dne 28. 2. 2013, uveřejněného pod č. 66/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (R 66/2013), podle nichž spor o pořadí pohledávky pro účely jejího uspokojení v insolvenčním řízení je - bez ohledu na to, zda jde o pohledávku vykonatelnou - vždy (s výjimkou popření pořadí jiným přihlášeným věřitelem – viz níže) sporem zahajovaným věřitelem, který pohledávku přihlásil (přihlášeným věřitelem). To platí rovněž u vykonatelných pohledávek; rozhodnutím, popřípadě listinou, která je exekučním titulem, na jejichž základě se pohledávka stala vykonatelnou, byl totiž stanoven jen základ a výše pohledávky. Pořadí ani právo na uspokojení ze zajištění nejsou exekučním titulem řešeny (pokryty), a proto v tomto směru platí postup, jaký zákon určuje pro podání žalob v incidenčních sporech u nevykonatelných pohledávek. Uvedené se uplatní i v případě, že je popřeno právo na uspokojení pohledávky ze zajištění v poměrech předvídaných ustanovením § 196 odst. 2 IZ, tedy u pohledávky uspokojitelné pouze ze zajištění dle § 166 věty druhé I, a to bez ohledu na důvody popření (tj. bez ohledu na to, zda je popřena /jen/ pravost /existence/ pohledávky vůči osobnímu dlužníku /odlišnému od zástavního dlužníka, ohledně jehož majetku je vedeno insolvenční řízení/, nebo zda je popřeno/(jen/ právo na uspokojení ze zajištění /aniž by byla zpochybněna existence pohledávky vůči osobnímu dlužníku/, popř. zda je popřena jak existence pohledávky, tak i právo na uspokojení ze zajištění). Ust. § 196 odst. 2 IZ pro tento případ vysvětluje, že oproti obecnému pravidlu plynoucímu z dikce § 196 odst. 1 věty druhé má popření pořadí pohledávky spočívající v popření práva na uspokojení pohledávky ze zajištění u zajištěného věřitele, který může tuto pohledávku vůči dlužníku uspokojit pouze z majetku poskytnutého k zajištění, tytéž účinky jako popření pravosti pohledávky, a bylo-li toto právo popřeno jen zčásti, tytéž účinky jako popření výše pohledávky. Na tom, že jde ve smyslu § 195 IZ o popření pořadí pohledávky, při kterém podává žalobu o určení pořadí vždy přihlášený věřitel (lhostejno, zda zajištěná pohledávka je pohledávkou vykonatelnou), ustanovení § 196 odst. 2 IZ ničeho nemění, a tedy platí, že žalobu na určení práva na uspokojení pohledávky ze zajištění i zde podává věřitel pohledávky.

V této souvislosti nicméně zdůrazňujeme, že pořadím pohledávky ve smyslu § 195 IZ není otázka, v jakém pořadí vzniklo vícerým věřitelům právo na uspokojení jejich pohledávky z téhož předmětu zajištění - viz závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Cdo 2011/2014 ze dne 28. 4. 2016 a část Zajištěné pohledávky pasáž C) a část Důvody popření pohledávky

Pokud ovšem pohledávka - vykonatelná či nevykonatelná - byla popřena některým z ostatních přihlášených věřitelů, zahajuje odporový spor o pravost, výši či pořadí popřené pohledávky vždy popírající věřitel, jehož popěrný úkon se – za podmínek stanovených v § 200 odst. 5 IZ – považuje za žalobu, kterou u insolvenčního soudu své popření vůči věřiteli popřené pohledávky uplatnil (konstrukt přeměny popěrného úkonu věřitele v jeho odporovou žalobu). K tomu viz výklad v závěru části Popření pohledávky věřitelem a část Spory o pravost, výši či pořadí pohledávky popřené věřitelem.

K důvodům popření pohledávky, způsobu jejich uplatnění a požadavkům na určitost popěrného úkonu insolvenčního správce viz část Důvody popření pohledávky.

Ohledně účinnosti správcova a dlužníkova popření z hlediska jeho vlivu na zjištění popřené pohledávky přitom platí:

1. popření insolvenčním správcem je vždy (při každém způsobu řešení úpadku dlužníka) účinné, tj. činí pohledávku (co do uplatněného důvodu popření) spornou,
2. popření dlužníkem
   • - v případě řešení úpadku konkursem nemá vliv na zjištění popřené pohledávky, tj. je bezúčinné (§ 192 odst. 3 IZ)
   • - v případě řešení úpadku reorganizací má (nejdříve) od nastolení účinků jejího povolení (tedy zveřejnění takového rozhodnutí v insolvenčním rejstříku, § 89 odst. 1 IZ), po dobu jejich trvání, tytéž účinky jako popření insolvenčním správcem (§ 336 odst. 2 IZ)
   • - v případě řešení úpadku oddlužením (§ 410 odst. 5 IZ ve znění účinném od 1. 6. 2019) má (nejdříve) od nastolení účinků schválení oddlužení (tedy zveřejnění takového rozhodnutí v insolvenčním rejstříku, § 407 odst. 1 IZ), po dobu jejich trvání, tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem).

K popření pohledávky insolvenčním správcem nebo dlužníkem viz část Osoby oprávněné popřít pohledávku a následky takového popření.

K účinnosti dlužníkova popření v případě řešení úpadku oddlužením viz část Přezkoumání pohledávek .

K účinnosti dlužníkova popření v případě řešení reorganizací viz část 8.5.1.

Výklad k tomu, do kdy může insolvenční správce nebo dlužník účinně vzít zpět svoje popření pohledávky, je podán v závěru části Důvody popření pohledávky.

Jestliže přihlášenou pohledávku – přezkoumanou jako pohledávka vykonatelná - popřel co její pravosti nebo výše insolvenční správce nebo dlužník (pokud jeho popření je – stalo se - právně účinným), uplatní své popření žalobou proti věřiteli podanou u insolvenčního soudu (§ 199 odst. 1 IZ), tedy u soudu, před nímž insolvenční řízení probíhá [§ 2 písm. b) IZ], a který je k projednání této žaloby příslušný dle § 7a písm. a) IZ a § 7b odst. 4 IZ. Jedná se o tzv. "odporovou žalobu" (nezaměňovat s odpůrčí žalobou); řízení o ní je incidenčním sporem [§ 159 odst. 1 písm. b) IZ - část Obecná charakteristika incidenčních sporů].

To, zda pohledávka byla přezkoumána jako vykonatelná či nevykonatelná, není významné – jak vysvětleno shora - v případě, že insolvenční správce či dlužník popřel pohledávku jen co do jejího pořadí, neboť tehdy je na věřiteli popřené pohledávky, aby popřené pořadí příslušnou určovací žalobou obhajoval. Odporovou žalobu podle § 199 odst. 1 IZtedy podává popírající insolvenční správce nebo dlužník, jen pokud vykonatelnou pohledávku popřel co do její pravosti nebo výše.

Ke způsobu podání žaloby viz část Obecná charakteristika incidenčních sporů, kde je vysvětleno, že v řízení o incidenční žalobě se ohledně podání účastníků (či jiných osob) činěných vůči soudu – tedy ani ohledně podání odporové žaloby - nepoužije úprava § 80a IZ (zavedená s účinností od 1. 7. 2017 novelou IZ provedenou zákonem č. 64/2017 Sb.).

Podle § 199 odst. 1 IZ, prvé věty, musí popírající insolvenční správce, anebo popírající dlužník (jestliže jeho popření je – nebo se stalo – právně účinným) příslušnou odporovou žalobu podat

1. do 30 dnů od přezkumného jednání, na němž byla pohledávka popřena,
2. v případě oddlužení povoleného spolu s rozhodnutím o úpadku [kdy se přezkumné jednání nekoná – viz část Rozhodnutí o úpadku pod heslem "Další výroky podle § 136 IZ)] do 30 dnů od právní moci rozhodnutí o schválení zprávy o přezkumu podle § 410 odst. 3 písm. a) IZ (k tomu viz část 9.3.2.1).

Dodáváme, že třicetidenní lhůta k podání odporové žaloby v případě ad b) počíná běžet od zveřejnění rozhodnutím o schválení zprávy o přezkumu v insolvenčním rejstříku (neboť již tehdy toto rozhodnutí – proti němuž není přípustné odvolání – nabývá právní moci), nikoli od jeho případného zvláštního doručení. Viz usnesení Vrchního soudu v  č.j. 15 ICm 158/2018, 103 VSPH 300/2018-114 (KSHK 15 INS 13892/2017) Praze ze dne 19.4.2018.

Lhůta k podání žaloby ovšem popírajícímu dlužníku nezačne běžet, dokud jeho popření nenabude účinků (viz úvod této části), a tedy

• - v případě dlužníkova popření učiněného (ohledně nezajištěné pohledávky) před schválením oddlužení nezačne běžet dříve, než od nastolení účinků schválení oddlužení (§ 410 odst. 5 ve znění účinném od 1. 7. 2017)
• - v případě dlužníkova popření učiněného před povolením reorganizace nezačne běžet dříve, než od nastolení účinků povolení reorganizace (§ 336 odst. 2 IZ)

V případě řešení dlužníkova úpadku je dlužníkovo popření pohledávky vždy bezúčinné, stejně je tomu i v případě jeho popření zajištěné pohledávky v rámci oddlužení. K žalobě podané popírajícím dlužníkem v případě řešení jeho úpadku konkursem. K tomu viz také usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 ICdo 33/2014 ze dne 29. 5. 2014, uveřejněné pod č. 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Z uvedeného plyne, že dlužník je k podání žaloby legitimován jen za předpokladu, že jeho popření nevykonatelné pohledávky (co do její pravosti nebo výše) má (již nabylo) popěrné účinky.

Lhůta k podání žaloby je hmotněprávní, tj. žaloba musí být nejpozději posledního dne lhůty doručena insolvenčnímu soudu (tedy nestačí podat ji posledního dne lhůty k poštovní přepravě, a lhůta není zachována ani v případě, že žaloba dojde do konce této lhůty soudu, který není soudem insolvenčním, tj. tím, před kterým dané insolvenční řízení probíhá).

Pokud jde o oddlužení povolené na základě společného návrhu manželů dle § 394a IZ, specifika týkající se přezkumu přihlášených pohledávek (jejich popěrných úkonů a společné legitimace v odporových sporech) jsou zmíněna viz Přezkoumání pohledávek s tím, že ať již popěrný úkon vykoná (účinně) jeden z nich nebo oba, odporovou žalobu dle § 199 odst. 1 IZ musejí podat oba manželé.

V žalobě může žalobce - insolvenční správce a dlužník - proti popřené vykonatelné pohledávce přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel (§ 199 odst. 3 IZ).

K tomu viz usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Cdo 716/2012 ze dne 30. 9. 2014 s následujícími závěry:

Pro posouzení, zda a v jakém rozsahu popřel insolvenční správce pravost, výši nebo pořadí pohledávky, je určující obsah popěrného úkonu insolvenčního správce při přezkumném jednání (do jeho skončení). V mezích "určitého" popěrného úkonu je insolvenční správce vázán důvody svého popření jen při popření vykonatelné pohledávky, tedy podává-li následně sám žalobu (srov. § 199 odst. 3 IZ). Důvody popření pravosti nebo výše nevykonatelné pohledávky, stejně jako důvody popření pořadí pohledávky (lhostejno, zda vykonatelné) může insolvenční správce (jako žalovaný v mezích obrany proti incidenční žalobě věřitele popřené pohledávky) doplňovat nebo měnit po dobu, po kterou tomu v incidenčním sporu nebrání účinky koncentrace řízení.

Jako důvod popření pravosti nebo výše takové vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze přitom uplatnit

• - v případě popření insolvenčním správcem jen skutečnosti, které nebyly dlužníkem uplatněny v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí, kdy důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci (§ 199 odst. 2 IZ)
• - v případě popření dlužníkem jen skutečnosti, které jsou důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí proto, že pohledávka zanikla nebo je promlčená (§ 336 odst. 3 a § 410 odst. 6 IZ).

K uvedenému viz též závěry rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 10. 2018, sp.zn. 27 ICm 1771/2014, 14 VSOL 777/2018 (KSBR 27 INS 18828/2013), podle nichž v žalobě dle § 199 IZ proti popřené vykonatelné pohledávce mohou být uplatněny pouze skutečnosti, pro které v oddlužení insolvenční správce (dlužník) popřel vykonatelnou pohledávku věřitele a které jsou uvedeny v popěrném úkonu insolvenčního správce (dlužníka) při přezkumném jednání a zapsány jako výsledek přezkumného jednání do seznamu přihlášených pohledávek, který tvoří součást zápisu o přezkumném jednání.

Usnesení Nejvyššího soudu sp.zn.  29 ICdo 7/2013 ze dne 18. 7. 2013, uveřejněné pod č. 106/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek s právní větou:

U přihlášené vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu (příslušným orgánem tu může být nejen soud, ale např. též orgán veřejné správy nebo rozhodce anebo rozhodčí soud) lze uplatnit jako důvod popření její pravosti nebo výše jen skutkové námitky, konkrétně jen skutečnosti, které dlužník neuplatnil v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí (§ 199 odst. 2 IZ). Přitom je lhostejné, zda takové skutečnosti dlužník neuplatnil vlastní vinou např. proto, že zcela rezignoval na svou procesní obranu v příslušném řízení, čímž přivodil vznik exekučního titulu založeného rozhodnutím, jež se neodůvodňuje vůbec (např. platební rozkaz nebo směnečný platební rozkaz) nebo rozhodnutím, jež se odůvodňuje jen minimálně (např. rozsudkem pro zmeškání nebo rozsudkem pro uznání).

Právní posouzení věci není vyloučeno jako důvod popření pravosti nebo výše přihlášené vykonatelné pohledávky, jestliže z pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu, jímž byla pohledávka přiznána, žádné právní posouzení věci neplyne.

Přizná-li příslušný orgán věřiteli vůči dlužníku jiné než zákonem předepsané příslušenství pohledávky, tím, že chybně určí právní předpis, který stanoví, jaký druh příslušenství k pohledávce náleží (místo úroků z prodlení přizná poplatek z prodlení), je kritika takového rozhodnutí kritikou správnosti právního posouzení věci.

U rozsudků pro uznání a pro zmeškání se právní posouzení věci (v rovině zkoumání předpokladů, za nichž mohla být takový rozhodnutí vydána) promítá v předem definovaném a zákonem omezeném typu odůvodnění (§ 153 odst. 3 OSŘ). U platebního rozkazu, včetně elektronického platebního rozkazu a u směnečného nebo šekového platebního rozkazu se právní posouzení věci (v rovině zkoumání předpokladů, za nichž mohla být takový rozhodnutí vydána) projevuje v tom, že soud taková rozhodnutí (jež neobsahují žádné odůvodnění) vydal.

Závěr soudu, že i ohledně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky lze o věci rozhodnout rozsudkem pro uznání, v sobě zahrnuje též úsudek, že takto přiznávané příslušenství pohledávky neodporuje právním předpisům (§ 153a odst. 2, § 99 odst. 2 věta první část věty za středníkem OSŘ). Takový úsudek je současně postačující pro závěr, že rozsudek pro uznání obsahuje právní posouzení věci ohledně přiznaného příslušenství pohledávky.

Ohledně popření vykonatelné pohledávky insolvenčním správcem viz další rozhodnutí zařazená v části Osoby oprávněné popřít pohledávku a následky takového popření ad a) pod heslem "Popření vykonatelné pohledávky – judikatura".

Poukazujeme opět také na závěry usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 ICdo 11/2012 ze dne 28. 2. 2013 (R 66/2013), podle nichž je-li popřeno pořadí pohledávky - právo na uspokojení pohledávky ze zajištění, popř. je-li v poměrech předvídaných ustanovením § 196 odst. 2 IZ popřeno takové právo u pohledávky uspokojitelné pouze ze zajištění (§ 166 věta druhá IZ), pak bez ohledu na důvody popření a na to, zda jde o pohledávku vykonatelnou či nevykonatelnou, podává žalobu na určení práva na uspokojení pohledávky ze zajištění vždy věřitel pohledávky (jen on je k ní věcně legitimován.

K tomu srovnej speciální závěry, přijaté pro případ popření práva na uspokojení pohledávky ze zajištění dle § 196 odst. 2 IZ jiným přihlášeným věřitelem v usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 42 ICm 3171/2015, 103 VSPH 93/2016-98 (KSCB 27 INS 27621/2014) ze dne 29. 9. 2016, které jsou prezentovány v části Spory o pravost, výši či pořadí pohledávky popřené věřitelem pod heslem "Specifika odporového sporu popírajícího věřitele".

Soudní praxe dovozovala, že žalobní petit je třeba vždy formulovat negativním způsobem, tj. tak, že věřitel nemá celou popřenou pohledávku, nebo její část, popř. že tato není zcela nebo zčásti po právu. K tomu viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 44 ICm 1138/2013, 104 VSPH 111/2014 (KSPA 44 INS 32145/2012) ze dne 27. 5. 2014, ve kterém je vysvětleno, že pokud insolvenční správce popřel část vykonatelné pohledávky, musí žalobní petit formulovat nikoli tak, že se domáhá "pozitivního" určení té části pohledávky, kterou zjistil, ale musí petit formulovat příslušným "negativním" způsobem. Pokud tedy např. věřitel přihlásil vykonatelnou pohledávku ve výši 100 Kč a insolvenční správce při přezkumném jednání 30 Kč uznal a 70 Kč popřel, pak žalobní petit může znít např. tak, že "žalovaný nemá za dlužníkem část vykonatelné pohledávky ve výši 70 Kč", nebo že "část vykonatelné pohledávky ve výši 70 Kč není po právu".

Tyto závěry byly částečně – pro případ popření pohledávky co do výše - korigovány závěry rozsudku Nejvyššího soudu sen. zn. 29 ICdo 57/2016 ze dne 30.5.2018, podle nichž ohledně přihlášené vykonatelné pohledávky, kterou insolvenční správce jako vykonatelnou přezkoumal a popřel co do výše, může insolvenční správce své popření uplatnit žalobou s žalobním petitem, podle něhož je tato vykonatelná pohledávka po právu v rozsahu, v němž nebyla popřena. K tomu Nejvyšší soud vysvětlil (citace z odůvodnění):

"Závěr odvolacího soudu, podle něhož se měl "správně" žalobce domáhat určení, že pohledávka žalovaného za dlužníky není v rozsahu částky 10.000,- Kč po právu, a domáhal-li se určení, že tato pohledávka je po právu ve výši 3.000,- Kč, nebylo možno žalobě vyhovět, Nejvyšší soud nesdílí. Naopak, Nejvyšší soud je přesvědčen, že jak "negativní" vymezení žalobního petitu (viz právní názor odvolacího soudu), tak i pozitivní požadavek žalobce (viz žaloba v dané věci) směřují k témuž výsledku, totiž, že bude (výrokem rozhodnutí soudu) v konečném důsledku stanoveno najisto, v jakém rozsahu bude pohledávka, o jejíž popření jde, v insolvenčním řízení považována za zjištěnou. Jinými slovy, pozitivní vymezení žalobního petitu v případě uplatnění popření vykonatelné pohledávky insolvenčním správcem, nejen že odpovídá požadavkům na popření výše vykonatelné pohledávky, nýbrž i rozhodnutí o takto vymezeném žalobním požadavku dává (ve výsledku) jednoznačnou odpověď na otázku, v jakém rozsahu bude věřitelem přihlášená (a insolvenčním správcem popřená) vykonatelná pohledávka pokládána v insolvenčním řízení za zjištěnou."

Vzor žaloby z popření vykonatelné pohledávky zařazen v části Vzor žaloby z popření vykonatelné pohledávky.

Podle § 11 odst. 2 písm. r) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je od placení soudních poplatků osvobozen insolvenční správce i dlužník s dispozičními oprávněními v řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku.

Podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. platí, že je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti…